Les Chéserys a pokus o Contamine-Vaucher

Les Chéserys a pokus o Contamine-Vaucher

Cíl výpravy: Chamonix, Francie
Trasa 1. den: Les Cheserys: Dune var. 6b, 140 m, P1; La Brune 6a+, 160 m, P1
Trasa 2. den: Aig. du Peigne: Contamina-Vaucher 6a, 400 m, P3
Členové výpravy: Mrkva, Švadla

Datum: 11.-12.8. 2018

Autor: Mrkva

Jako obvykle v 7:15 vystupuju v Bernu z autobusu, přesedám ke Švadlovi do auta a vyřážíme směr Chamonix. Jelikož nemáme celej den, rozhodli jsme se pro přístupnou a hojně navštěvovanou lokalitu Les Cheserys, která je po cestě jen pár kilometrů nad městečkem Argentiére. Kolem půl desáté přijíždíme na parkoviště a následně pokračujem asi 40 min až pod stěnu. Les Cheserys je poměrně široké uskupení žulových desek, které jsou všechny nahlé, takže až na pár vyjímek se jedná o rajbasové lezení. Všechny cesty se často předělávají, takže je dost možný, že se starým průvodcem budete mít trochu problem najít to, co hledáte. Většinou je však nova línie hned vedle té staré a převážně podobné obtížnosti.

Topo oblasti Les Cheserys

My jsme si na rozlez vybrali cestu Dune var. (možná se to křížilo s Desert de Samba) za 6b, 140 m, P1 - takže plně zajištěná. Jak se ukázalo, hodnocení nových cest v okolí Chamonix trochu vyměklo, takže spíš naž za 6b bych tomu dal 6a.


Jako druhou cestu jsme si vybrali La Brune 6a+, 160 m, P1. Po předchozím zjištění o nadhodnocení obtížnosti cest bychom si radši vybrali něco těžšího, ale bohužel v našem průvodci nic težšího nebylo. Každopádně obě dvě cesty stály za to a celkově lze říci, že Les Chéserys je taková odpočinková varianta na necelý den.


Kolem čtvrté jsme vyrazili dolů k autu, a pak dolů do Argentiere, kde jsme navštívili místní kancelář horských vůdců a ptali jsme se na podmínky. Varianty co dál byly dvě, prioritně jsme chtěli vyzvednout pytel z loňského roku na Arete du Diable a jako záložní varianta byl Contamine-Vaucher na Aig. du Peigne. Naše dilema se nakonec vyřešilo samo - v Chamonix byla zácpa, a tak jsme poslední lanovku nahoru na Midi asi o 5 min nestihli. Měli jsme sice informaci, že přes léto jezdí lanovky dvě hodiny po zavíračce, jenže pouze jednosměrně - shora dolů. Nahoru už vás nikdo nepustí.

Topo Contamine-Vaucher na Aig. du Peigne

Po neúspěšném útoku na poslední lanovku byl tedy plan jasný - koupit pivo, vyspat se u jezera kousek od Chamonix a ráno vzít první lanovku nahoru. První dva body jsme splnili na jedničku, jenže budík jsme omylem nastavili o hodinu později, takže k pokladnám před lanovkou jsme přibíhali né v šest, ale až v sedm. Fronta asi sto lidí u pokladen a dalšich sto lidí u nástupu do lanovky nás nenechala na pochybách, že nahoru se jen tak rychle nedostanem. Zvolili jsme tedy nejrychlejší a trochu zákeřnou variantu boje na dvou frontách, takže Švadla šel pro lístky a já jsme se zatím zařadil do fronty na nástup. Konečně po půl hodině tlačení, předbíhání a mnoha tázavých pohledů okolních turistů, kteří řádně čekali ve frontě, jsme se dostali do lanovky. Jak jsme si všimli, nebyli jsme s tímhle zákeřným počínáním jediní, takže výčitky svědomí zmizely ihned po nástupu do lanovky :)


Na mezistanici Plan du Aig. jsme dorazili cca v osm, takže 1.5 h zpoždění hned ze startu. Velice svižným tempem jsme pokračovali až pod západní stěnu Aig. du Peigne. V pokročilém létě lze zvládnout přístup jen v teniskách, nicméně vás čeká oblézání ledovce - tím myslím to, že jdete v takovém ledovém tunelu mezi ledovcem a skálou, což není uplně nejpříjemnější. Kazdopádně po cca 1.5 h jsme dorazili až pod nástup a Švadla se vydal tahat první délku. Nakonec se tato délka protáhla asi na 70 m, takže jsme posledních 10 m lezli souběžně, ale tím pádem jsme se bez střídání dostali na první výraznou polici, kde se traverzuje a tady jsme se poprvé ztratili...


Průvodce Rockfax Chamonix má věršnou přesné popisy a mapky, jenže u téhle cesty je to poněkud zavádějící. Dle mapky jsme měli traverzovat cca 50 m, ale ve skutečnosti se traverzuje jen asi 15 m. Po půl hodině hkedání cesty nahoru, jsme se tedy vrátili zpět na polici a zvolili nakonec správnou variantu nahoru. Následuje několik délek (cca 100 m) lehkého lezení (max 5a/5b), které jsme lezli souběžně. Poté následuje legendární komín za 5c (stará klasifikace, takže tak za 6a v nové), kterej opravdu stojí za to. Už jen te fakt, že cetou nahoru míjíte několik zaseklých frendů vás utvrzuje v tom, ze tenhle cca 10 m úzký komín nebude zadarmo. Rada tahat batoh za sebou je rozhodně na místě!


Jakmile vylezete z komínu, čeká vás stand na pěkné polici, odkud mate pokračovat cca 15-20m a výraznou polici s převisem, kde je další stand. Odtud se leze přes hranu doprava (nejtěžší úsek za 6a). Tady jsme se bohužel zase ztratili a znovu to bylo kvůli špatnému topu. Nad výlezem z komínu je několik štandů a několik smyc jiných cest a my jsme zde minimálně hodinu zabili hkedáním toho správného. Nakonec jsme ho sice našli, ale hned další délku jsme zase lezli do prd... No, každopádně jsme ještě vylezli dvě délky (obe cca za 6a), než jsme si uvědomili, že jsme blbě a dál to nepůjde.


Tohle bylo naše třetí ztracení a bylo nám jasný, že dneska nahoru nevylezem. Dali jsme si cígo, zobli něco na zub a pelášili dolů k lanovce. Sem jsme sice přiběhli až v sedm, tj. hodinu po zavíračce, ale, jak už jsme říkal, nahoře na Midi bylo ještě spousty turistů, takže jsme se bez problem dostali vmísili mezi ně a frčeli dolů k autu.


I když se nám tento druhý den úplně nevydařil, zkušenost i cesta to byla parádní, takže určitě ještě nějaké přístě na Contamine-Vaucher bude! :)